Nevím jestli jste vychoval nějaké děti a jak, ale z Vašeho článku na mě čiší pesimismus, to nemám rád. Já se pohybuji mezi mladými, kteří na sobě pracují, pracují tvrdě, sportují, vychovávají své děti sparťansky. Vybral jsem si asi jinou společnost. howgh

No, a navíc je tu i otázka, zda my rodiče nejsme moc líní a pohodlní (nebo máme moc práce) na to, abychom se dětem věnovali, myslím ve smyslu pobytů v přírodě atd. Jestli není častá ta pohodlnější volba, kdy se pustí TV nebo strčí do ruky tablet s nějakým filmem nebo hrou. Jojo, naše děti jsou jen a jen naší vizitkou.

Má pravdu, to vymazlování, izolace od života, plnění všech dětských přání a nápadů rodiči, to je cesta do pekla.

Maminka NIKDY nepochopí, že syn je dospělý. Vždy bude chtít rozhodovat, co si dítě vezme na sebe. I když mám už 53 let je to pořád stejné. Mne zavedl dědeček poprvé do školy do první třídy a od té doby jsem chodil sám. Dnes je nemyslitelné, aby rodiče nepřišly vyzvednour ze školy i čtvrťáka.